Kolikrát jste jako rodiče museli zasahovat do dětských šarvátek? Nevinné dětské války pomáhají dětem řešit první konflikty mezi malými rošťáky, ale všeho moc škodí. Co dělat, když se děti opakovaně perou o hračky a dělat vůbec něco?
Válka o hračku nastává zejména ve chvíli, kdy dítě vezme hračku, se kterou si v tom momentě hraje kamarád. Pokud se však děti nedokážou delší chvíli dohodnout, nenápadně zakročte vy. Zkuste dětem vysvětlit, že o hračku je třeba požádat a sourozence či kamaráda ve školce o ni musí pěkně poprosit. Je důležité, aby se děti učily dělit o věci již v útlém věku.
Ta hračka je moje!
Čím déle vaše dítko vyrůstá bez sourozence, tím hůře se ve většině případů bude umět podělit. Válka o hračky se netýká pouze sourozenců, ale takové konflikty se přímo přenášejí i na děti ve školce. Některé děti si takové boje o hračky dokážou vyřešit mezi sebou bez zásahu rodičů, některým je třeba pomoci.
Aktivnější a dominantnější děti si „ukradenou“ hračku vezmou zpět. Protipólem jsou tiché a stydlivé děti, které se s porážkou v tichosti usmíří a najdou si jinou hračku. Děti s menším věkovým rozdílem si často dokáží hračkový konflikt vyříkat mezi sebou. Sice možná pomocí pěstiček a zvýšeného hlasu, ale přece.
Řekněte dítěti, že chvíli si může s hračkou hrát a pak ji půjčí sourozenci nebo kamarádovi. Je mnoho hraček, se kterými si umí zahrát několik dětí najednou. Děti postupně samy pochopí, že hračky se jim vrátí a že takový „obchod“ platí oboustranně.
Mluvte a vysvětlujte
Shodněte se s partnerem na komunikaci s dětmi a na tom, jak budete války o hračky řešit doma. Neslibujte dětem odměnu za to, že se o hračky podělí. Měly by se naučit, že něco takového je v sourozeneckém, ale i v kamarádském vztahu samozřejmost. Zkuste použít vlastní příklady a řekněte dětem, že i vy půjčujete sousedům různé nářadí nebo jiné věci, které právě nepoužíváte a vždy se s nimi domluvíte na termínu vrácení.
Není třeba děti trestat výpraskem, protože to může mít nejen následky na jejich příznivý vývin, ale fyzické tresty jsou často v pozdějším věku příčinou odcizení dětí a rodičů. Už od malička je třeba děti naučit komunikovat a vysvětlit jim, že hračky jsou na to, aby si s nimi děti hrály spolu.
Buďte jim příkladem
Děti do svých vlastních vztahů přenášejí to, co vidí doma a v okolí. Buďte jim proto příkladem, i když je jasné, že s partnerem si dětské hračky nekradete. Když chcete použít například dálkový ovladač, který předtím používal, zkuste to takto: „Mohu si vzít ovladač, prosím? Ty si už čteš knihu a nesleduješ, co jde v televizi.“ Nebo: „Prosím tě, když dočteš časopis, můžu si ho prohlédnout i já?“
Neříkejte staršímu dítěti, že ty hračky už nepotřebuje, když si s nimi nehraje. Děti ještě význam těchto slov nedokážou zcela pochopit a nevědí, proč se mají vzdát hračky pouze proto, že si s ní již nehrají. Když byla odjakživa jejich, bude jim přece patřit navždy. V takových případech raději staršímu sourozenci navrhněte, aby svou hračku půjčil tehdy, když si hraje s jinou.
Naše děti vnímají téměř vše, co se v domácnosti děje a rodiče patří mezi první modelové vzory, které jsou pro děti příkladem. Hrajte si spolu s nimi a naučte je, že půjčování hraček je normální a není třeba o každou hračku bojovat. Čím více dětem budete říkat, že to nesmí, tím více je to bude lákat. Zejména v období vzdoru děti zkoušejí rodiče a kouzelné slovíčka „ne“, „nesmíš“ a „nemůžeš“ je ještě více pokoušejí dělat pravý opak. I proto je důležité všechno dětem vysvětlit a mít trpělivost.
Neexistuje jednoznačný klíč k úspěchu při řešení takových dětských válek. Platí však, že tresty nejsou dlouhodobým řešením – tím je právě komunikace s dětmi a správné vzory ve výchově.
