Utonutí je třetí nejčastější příčinou neúmyslně zaviněné smrti dítěte. Přestože je koupání ve vodě jednou z nejoblíbenějších činností dětí, a dvojnásob to platí v létě, jde o aktivitu s vysokou mírou nebezpečí. Proč se děti snadno utopí i v kaluži vody, a jak předcházet utonutí, zjistíte z následujících řádků.
Nebezpečná místa
Nejčastějším místem pro utonutí dětí je moře nebo přírodní vodní plocha jako potok, řeka či jezero. Často se však děti utopí i doma ve vaně, v bazénu, ale někdy dokonce stačí i kaluž, do které dítě nešťastně spadne.
Utonutí je stav, kdy se do dýchacích cest dostane voda, která znemožňuje dýchání, a důsledky mohou být smrtelné. Bohužel, i při přežití tonutí bývají následky velmi vážné. Lidé, kteří přežijí tonutí, mají často rozsáhlé poškození mozku spojené s mnoha neurologickými problémy. Jak uvádí Světová zdravotnická organizace, důsledky tonutí vyžadují průměrně nejvyšší náklady na celoživotní zdravotní péči. Následnými psychosociálními důsledky trpí oběti ale i jejich rodina.
Nejčastěji dochází k utonutí dětiček ve věku 0 – 5 let a mladých lidí v pubertálním věku mezi 15. – 19. rokem. Procentuálně jsou více v ohrožení chlapci, kde se průměrně utopí téměř dva chlapci na jednu dívku.
Malé děti jsou oběťmi utonutí kvůli své disproporci. Když spadnou do vody, jejich hlava, která je v poměru k tělu těžká, je táhne dolů a při šoku způsobeném pádem se nedokáží dostatečně rychle vynořit.
Rizikové faktory
- Nedostatečné bezpečnostní opatření ve formě plavacích vest či kol při koupání
- Zanechání dětí bez dozoru
- Alkohol
- Obývání oblastí s vysokým stupněm povodňové aktivity
Jak minimalizovat riziko utonutí dětí
- Nikdy nenechávejte děti koupat se samy, v moři ani v bazénu. I koupání ve vaně byste měli mít pod dohledem.
- Krycí či solární plachta na bazénu nemá ochrannou funkci. Když dítě do plachty spadne, nahromaděná voda ho může doslova nasát a z plachty se nedokáže vymotat.
- Bazén by měl být oplocený případně pevně překrytý, aby se do něj dítě svévolně nedostalo.
- Vrcholem bezpečnosti jsou alarmy, které upozorní na spadlé dítě v bazénu.
- Při koupání se na přírodních vodách plochách dávejte dětem vestu nebo nafukovací kolo.
První pomoc, když se dítě topí
Pokud se dítě dostane do rizikové situace, je nutné okamžitě zasáhnout.
1. Vytáhněte dítě z vody
Pokud jen polklo vodu, nechte ho pořádně vykašlat v předklonu, aby se dýchací cesty vyčistily. Při bezvědomí je nutná resuscitace.
2. Stabilizovaná poloha
Položte dítě na rovnou plochu, hlavu mu dejte do záklonu, otevřete ústa a zjistěte či dýchá. Zkontrolujte tep – ideální je místo na krku v oblasti velké tepny.
3. Dýchání z úst do úst
U batolat vdechujeme vzduch současně do nosu i do úst. Hlavička musí být v záklonu, aby byly dýchací cesty volné a vzduch mohl proudit. Při vdechnutí pozorujte nadzvedávání hrudníku.
U větších dětí provádíme vdechování stejně jako u dospělých – prsty chytíme nos a vdechujeme vzduch do úst dítěte. Pokud je hlava ve správném záklonu a zapadlý jazyk nebrání průchodu vzduchu, bude se hrudník dítěte zvedat. Pokud se hruď nezvedá, vzduch neproudí do plic – v případě zapadlého jazyka ho vytáhněte, pokud to nepomůže, více zakloňte hlavu.
4. Masáž srdce
Srdce masírujeme pouze v případě, že nenahmatáme puls, abychom dítěti neublížili nepotřebnou masáží. Kojencům masírujeme srdíčko jen velmi jemně špičkami prstů. Svaly ani kosti nejsou u nich příliš pevné, a proto se srdce dostává do pohybu i při jemné kompresi. Na 1 nádech provedeme 3 stlačení hrudníku.
U větších dětí musí být tlak silnější, buďte však opatrní, abyste dítěti nezlomili žebra. U dětí do osmi let provedeme 1 nádech a 5 stlačení hrudníku. Starší děti resuscitujeme podobně jako dospělé – 2 nádechy a 15 stlačení.
