Každý bude asi souhlasit, že vychovávat děti je v podstatě věda, kterou se učíme přirozeně sami. Všichni rodiče nadevše milují svoje děti a vychovávají je nejlépe, jak umí. Výchova dítěte ale není vždy jednoduchá a nedá se říci, který styl výchovy je nejlepší. Každé dítě je individuální a má jiné potřeby. Jedno bývá častěji nemocné, jiné méně, jedno spí lépe, druhé hůře a podobně.
Navzdory rozdílnosti dětí existují však určité základní psychické potřeby, jejichž naplnění nebo, naopak, nenaplnění má vliv na jejich další vývin a fungování v životě. Více nám už prozradila odbornice, klinická a poradenská psycholožka, body-terapeutka Mgr. Denisa Maderová, která pracuje v psychologickém a terapeutickém centru Sunrise a v soukromém zdravotnickém centru Hippokrates v Bratislavě. Na poradenství pro rodiče v oblasti výchovných postupů a podporu vztahů mezi dětmi a rodiči se v praxi zaměřuje už 17 let.
Důležitá období ve vývinu dětí a jejich psychické potřeby
Prenatální období
Jako odbornice říká, málokdo ví, že nejzávažnější chyby, kterých se dopouštějí rodiče ve výchově, a které mají primárná vliv na duševní vývin člověka, sahají už do období samotného prenatálního vývinu dítěte. Už v tomto období matka svými pocity a myšlenkami formuje u dítěte pocit: „Jsi zde vítaný, přeji si, abys tady byl, těším se na tebe.“
Matka svým prožíváním ovlivňuje i prožívání dítěte. V těhotenství má na dítě negativní vliv hlavně jeho odmítání a nechtěné těhotenství, pokud pocity odmítání dítěte matkou trvají delší dobu. Negativní vliv na plod mají i somatická onemocnění matky, jako jsou například virózy, infekce či intoxikace. Plod tehdy totiž „musí bojovat o přežití”. Matka, samozřejmě, v případě onemocnění svůj zdravotní stav ovlivnit nemůže.
První vývojové období dítěte
První vývojové období dítěte trvá od početí až do 1. roku života. Jde o období tzv. potřeby „existence“. Toto období je psychicky a somaticky nejnáročnějším obdobím pro ženu-matku, jejíž prožívání je po porodu ovlivněno i hormonálními změnami. Matka se při dítěti méně vyspí, může se cítit slabá a unavená. Zvykání si na přizpůsobování se potřebám dítěte není lehké.
Důležité je však vědět, jaký vliv může mít zdravotní a psychický stav matky na dítě, které ji v tomto období nejvíc potřebuje. Matka svému dítěti zprostředkovává přes dotyk a smyslové vnímání dítěte pocit bezpečí. Dítě vnímá matčinu vůni, hlas či oční kontakt. Pocit bezpečí je bazální potřeba, která je stejně důležitá jako potřeba „být chtěné dítě.“
K traumatizaci v tomto vývojovém období ve smyslu přijetí dítěte může dojít například i tehdy, pokud matka svoje dítě vědomě nevnímá, pokud na něj nemluví nebo je, takříkajíc, „duchem nepřítomná“.
Po porodu potřebuje jak dítě, tak i matka pocit bezpečí a péči ze strany svých nejbližších. Dítě tento pocit získává v náručí matky. Díky jeho získání bude i během odloučení vnímat pocit „přestože jsem odloučený, nejsem sám“. Pocit bezpečí je základní potřebou pro duševní zdraví dítěte, podporuje schopnost vytvoření si důvěry dítěte k matce a později k cizím osobám. Díky tomu bude později dítě schopné v životě zvládat zátěžová období a vytvářet si vztahové vazby.
V opačném případě, při traumatizaci a nenaplnění bazálních potřeb existence, bezpečí a lásky do období 1. roku života může dospělý člověk trpět depresivními a úzkostnými stavy, může mít strach ze samoty a z opuštění nebo může u něho snáze dojít k závažnějším duševním onemocněním, jako jsou poruchy osobnosti, deprese či schizofrenie. Také může snáze propadnout závislostem či poruchám příjmu potravy.
U druhého vývojového období dítěte jde o potřebu přijímání a dostávání ve smyslu potravy a krmení, ale i v psychologickém smyslu. Podobně jako první období trvá do 1. roku života. Jde o uspokojování základných potřeb dítěte, jako například krmení tehdy, když je hladové nebo například i o to, aby matka přišla za dítětem, když pláče a nenechala ho dlouho bez její přítomnosti.
To znamená, že pokud matka nechce přispět k traumatizaci svého dítěte a vystavit ho pocitům opuštění či samoty, měla by s ním být v úzkém kontaktu do období 1 roku, nebo minimálně do období 7–8 měsíce. Do té doby totiž dítě prožívá pocit symbiózy s matkou – to znamená, že ji vnímá jako svoji součást.
Samozřejmě, že je v pořádku, pokud matce při péči o dítě v tomto období pomáhá partner a nejbližší rodina. Ale dítě by nemělo být do období 1. roku na delší dobu od ní odloučené. Angažování se ostatními členy rodiny by mělo být v tomto vývojovém období především o pomoci matce v tom, co potřebuje, aby si mohla odpočinout a opět se intenzivně věnovat svému dítěti.
Třetí vývojové období dítěte
S třetím vývojovým obdobím se spojuje potřeba autenticity. Dítě si osvojuje hygienické návyky a taktéž u něj začíná období 1. vzdoru. Začíná zhruba od 1,5 roku života a je charakteristické vytvářením ega děťátka. To se potřebuje autenticky projevit. Období je možné snadno zjistit – dítě má například potřebu všechno okolo sebe rozházet nebo něco zbourat a má radost, když se mu to podaří. Dítě v tomto období nerozumí pojmu „ jsi zlý“, a právě zakazováním mu jeho aktivity či snahou udržovat všechno v pořádku nebo ho pořádku učit, můžeme u něho autentický projev potlačit a ego dítěte utlumit.
Příliš velký tlak na dítě ve smyslu nerespektování jeho autenticity se může projevit například zácpou nebo vzdorem osvojit si hygienické návyky. Tehdy je třeba se sebe jako rodiče zeptat, zda jste na dítě nevyvíjeli příliš velký tlak, zda jste ho respektovali v jeho projevu, nebo jste nebyli příliš přísní a neříkali mu často fráze jako „No! No! No!”, „Toto se nedělá!”, „Toto je fuj!” a podobně.
Uváděná chyba ve výchově se může projevovat i později v dospělosti, a to tím, že se člověk bude snažit vyhovět ostatním na úkor sebe a nebude respektovat svoje omezení či svoje hranice.
V druhé části článku psycholožka Denisa Maderová vysvětlí psychické potřeby dětí v dalších důležitých vývojových stadiích, jako je narcistické, oidipální a období 2. a 3. vzdoru.
