Chceme ukázat, že věci je možné dělat i jinak – rozhovor s Lucií Vágnerovou o životě na samotě a výchově dětí na bio farmě

Snad každý už alespoň jednou zatoužil žít na samotě, v náručí přírody, chovat zvířátka a dovolit dětem vyrůstat bez zbytečných technologických vymožeností a světel velkoměst. Lucia a Milan Vágnerovci se rozhodli svůj život prožít v podobném duchu na lazech, nedaleko Detvy na Slovensku. Vychovávají dvě krásné děti, starší Zdeňku a mladšího Bruna. Společně se starají o farmu a její obyvatele. O všech jejich strastech, ale zejména o radostech, si prěčtěte v našem rozhovoru s inspirativní ženou Lucií.

Lucka, pocházíš z Popradu, vyrůstala si v paneláku, tvůj manžel Milan je z východního Slovenska. Proč jste se rozhodli zapustit kořeny na Podpoľanie?

Během studia na vysoké škole (tam jsme se s manželem i seznámili) jsme hodně cestovali a stážovali na farmách v Německu, Švýcarsku, Anglii a ve Francii. Učarovaly nám malé rodinné farmy, a tak jsme se rozhodli vybudovat i tu naši. Vysnili jsme si láznický život, který je prakticky živý na Slovensku už jen na Podpoľaní, v Krupině, v okolí Žarnovice a Nové Baně. Prošli jsme mnoho nemovitostí na všech těchto místech, ale Podpoľanie jednoznačně vyhrálo. Je to tu okouzlující a živé. Terasovitá políčka už nenajdete nikde, jen na Podpolianských lazoch. Máme tu i  naši nádhernou Poľanu, do které se vždy ráda utíkám.
Jelikož jsem z pod Tater, mám blízko k turistice a naplno ji využívám i zde na Podpoľaní spolu s dětmi. Odmalička je k tomuto vedu. Jsme také členy i SKT (Slovenský klubu turistů pozn red.) Detva.

Vaši farmu jste si postupně „vypiplali“ a kompletně svépomocí předělali. Byl to určitě náročný proces …

Ano, ano, lehké to nebylo a ještě ani zdaleka není. Je však třeba připomenout, že jsme využili i prostředky z fondů EU, v rámci programu LEADER přes MAS Podpoľanie. Podpora se týkala ubytovacích služeb. Já jsem byla úspěšná v projektu „Mladý farmář“. Tyto prostředky nám určitě pomohli, ale všechno je to velmi zavazující. Nerada dělám věci pod tlakem, a proto, že musím. Mám ráda svobodu. Nechci vyznít nevděčně, jen bych ráda informovala, že tyto peníze nejsou až tak „zdarma“ a stojí to hodně energie a závazků.
Hodně jsme do farmy vložili i ze svých zdrojů a prakticky všechny peníze investujeme dále do zhodnocování našeho podnikání. Rádi bychom vybudovali ukázkovou rodinnou farmu. Farmu nebo statek, které ukáže světu, že se to dá dělat i „jinak“.

Farma pod Melichovou skálou
Farmu v minulosti navštívil i francouzský velvyslanec na Slovensku, Christophe Léonzi.

Jak vypadá běžný den na vaší farmě? Co vše vyžaduje obhospodařování všech „obyvatel“?

Náš pracovní týden je 7 dní v týdnu, 365 dní v roce, což netřeba chápat jako stížnost. Máme rádi pravidelný režim, který zcela vyhovuje našemu pracovnímu prostředí. Ráno spolu s manželem vstáváme o 5.00 hod. Ranní změna spočívá v přivedení statku na dojení, přikrmování, dojení. To děláme spolu. Poté, zatímco rodina snídá, připravuje se do školy a do práce, já čapuji mléko, balím výrobky, které šestkrát týdně rozvážíme přímo zákazníkům. Manžel má kromě svých farmářských povinností i zaměstnanecký poměr. Já během dne vyrábím výrobky, starám se o ubytování, zahradu. Večer děláme prakticky to, co ráno: přivedení statku, přikrmování, dojení. Momentálne máme 4 krávy, 2 jalovice, 2 prasátka a jednu kobylku.

Máte dvě ratolesti, Zdeňku a Bruna. V čem je vaše výchova jiná oproti dětem, které vyrůstají ve městě?

V první řadě mají režim a pravidla. Tím, že nemáme televizor, nebyly ovlivňováni reklamami a komercí. Volný čas odmalička tráví venku, v souladu s přírodou. Farma si vyžaduje hodně času a povinností, od útlého věku jsou proto vedeny k samostatnosti. Umí se o sebe postarat, ať přípravou snídaně, svačiny … Mají naši plnou důvěru. „Nekrmit“ jejich materiálními věcmi, snažíme se jim dávat zážitky a nás, naši společnost. Vštěpovat do nich jiné hodnoty, hodnoty morálního, lidského charakteru. Tato cesta nebyla vždy snadná. Už nyní však vidíme, že to nebylo marné.

Pomáhají děti i s přípravou vašich bio produktů?

S produkty ani ne, ale s chodem farmy ano … Ne vždy s nadšením, ale musí. Krmí telátka, starají se o kobylu, vodí krávy na pastvu a z pastvy. Dělají i jiné příležitostné práce, například v zahradě, při řezání dřeva.

Výroba produktů
Výroba produktů z kravského mléka je jedním z finančních zdrojů rodinky.

Děti vedete k samostatnosti od malička. Vědí vás někdy možná i nemile překvapit?

Ano, samozřejmě nejsou dokonalé! Například si umí i navařit, ale pak je hrůza vstoupit do kuchyně. A také mám někdy strach vstoupit do jejich pokoje.

Žijete v souladu s přírodou. Jste i potravinově soběstační? Jaký mají děti vztah, například ke sladkostem či moderním technologiím?

Jsme soběstační na 85 %. Děti jsou zvyklé na domácí výrobky. Sladkosti nekupujeme, ale občas nám návštěvy donesou „bludy“, jak to nazývá Milan, a tehdy je nikdo nezastaví. Moderní technologie zvládáme. Nejsme úplně „odříznuti od světa“, máme i wi-fi, ale děti na ní nejsou vůbec závislé, na rozdíl od nás rodičů. Musíme se ovládat. Nejsou však ani „neandrtálci“, drží krok se svými vrstevníky, jen jim to až tak moc nebije na hlavičky.

Na farmě máte dveře otevřené a poskytujete ubytování spojené s agroturistikou. Můžeš nám přiblížit, co všechno mohou návštěvníci u vás vidět a zažít?

V první řadě je to relax, protože je tady klid. Mohou se zúčastnit běžného chodu farmy t.j. vodění zvířat, krmení, dojení, zpracování mléka, jízda a péči o kobylu. Zdenka s Brunem jsou velcí znalci regionu. Mnohdy dělají průvodců hlavně pro rodinky s dětmi. Ty městské děti to pak motivuje. Tento rok plánujeme dělat okružní jízdy na kobyle.

Terasovité políčka
Nádherný výhled na terasovitá políčka v Skliarove.

Každá mince má dvě strany. Zajímalo by mě, jaké jsou výhody a jednak nevýhody bydlení na lazoch a daleko od babiček, tet a sestřenic?

Výhodou je zdravý životní styl (zdravá strava, dennodenní všestranný pohyb), ticho, výběh do přírody hned za domem, děti od malička vyrůstají v souladu s přírodou a tak znají přirozeně její základní zákonitosti, koloběh. Jak nevýhoda se jeví časová vázanost, protože práce na farmě vyžaduje 365 denní pracovní cyklus. Kompenzací za to je, že se na farmu přijdou ubytovat zajímaví lidé, kteří nás obohacují.

Dlouhá léta jsme necestovali jako rodina, ale po třech. Kombinacemi: Milan, Zdenka, Bruno nebo potom kombinace: Lucia, Zdenka, Bruno. Máme však úžasné přátelé z Košic, kteří mají naši plnou důvěru a naučili se vše o farmě, včetně výroby produktů. Už několikrát nás stoprocentne zastoupili, abychom sme mohli povyrazit ve čtveřici. Vzdálenost od babiček vnímáme spíše jako výhodu, díky které jsme se naučili samostatně řešit věci a spoléhat se na sebe. Obrovskou výhodou je v tomto směru i moje práce doma.

Život na farmě není jednoduchý. Co tě dokáže nejvíc potrápit a co tě zase nejvíce těší?

Trápí mě někdy nevyzpytatelné přírodní podmínky, ale s tím se člověk musí smířit, protože to neovlivní. Trápí mě také pohled na statut zemědělce. Všeobecný názor na zemědělce je spíše negativní. Málokdo si však uvědomuje, jak důležité poslání má. Kolik osobních omezení musí překonávat. Toto zaměstnání se podceňuje a přitom je to vysoce odborná práce. Zemědělec v živočišné výrobě musí znát svá zvířata na úrovni fyziologické, veterinární, výživové, při výrobě produktů zase biochemické a fyzikální.

Těší mě mnoho věcí, např. každé nové narození, jízda na koni, pohyb, který mě drží ve výborné psychické i fyzické formě, pobyt na čerstvém vzduchu a také dennodenní setkání s mými zákazníky, díky kterým můžeme fungovat.

Pořídili jste si koníka. Na co ho využíváte nejvíce, a kdo je jeho „primárním pánem „? Byl to váš splněný sen?

Ano, máme kobylku, kterou jsme dostali jako dar od kamarádčinho otce. Děti odmalička toužili po koníkovi, jen jsme necítili, že jsou už připravené. Vyžadujeme od nich absolutní péči a tedy jízdu, česání, čištění kopyt, cvičení v kruhovke, v zimě oves. Letos jim pomáháme s krmením, neboť mají mnoho povinností, ale celý minulý rok se o ni starali prakticky sami. Kobyla Mona respektuje každého z nás. Je klidná, někdy i  tvrdohlavá a tehdy si s ní nejvíce pořadí Zdenka. Má jakýsi přirozený talent.

V čem vám děti dělají radost a jak se dostali k folklóru a turistice?

Radost mám z toho, že děti připravíme do života jako hotových lidí, kteří budou umět vyjádřit svůj názor, aniž někoho urazili. Považovala bych za svou životní prohru, kdyby se zařadili do stáda jako ovečky. Zdenka s Brunem od malička vyrůstají v hustém společenském životě. Jsou naučené komunikovat s lidmi různé věkové kategorie. Považuji to za velké plus do jejich dalšího osobního i profesionálního života. Jelikož máme přátel z různých koutů světa, naučili se být také tolerantné a vnímat i jiné kultury.

Turistika
Z folklóru přesedlali na turistiku a skauting.

Jsou obecně oblíbení a všude se těší jejich společnosti. K folklóru jsem je dostala já. Ve věku dvou let jsem je přihlásila do CVČ (centrum volného času pozn red.) a už to šlo. Momentálně už však netančí. Zdenka se tanci věnovala 8 let a Bruno 6. Jednoho dne přišla krize, nahromadilo se jim hodně aktivit pro ně prioritnejších a folklór tak šel stranou.
Nyní se aktivně věnují skautingu. Skautský sbor v Detve má vynikající reputaci a vedou ho velmi šikovní mladí lidé. Velmi se těším, že ho moje děti berou vážně a s maximální zodpovědností. Toto je oblast, která je také formuje pozitivním směrem.

Na závěr

Pokud byste chtěli nahlédnout do života rodinky Vágnerovcov a poznat krásné okolí na usedlosti mezi Detvou a Hriňové, na Farmě pod Melichovou skálou vás Vágnerovci rádi přivítají. Kromě ubytování, máte u nich možnost ochutnat a vidět ukázku přípravy produktů z kravského mléka, či vychutnat si nádherné výhledy z turistiky po okolí. Rodinná dovolená jako lusk.

  • Komentáře

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
  • Podobné články
0
Novinky Zajímavosti

Odložte kočárek, přichází šátek!

0
Novinky Tvoříme s dětmi Zajímavosti

5 tipů pro dokonalý dětský pokoj

0
Inspirace Rozhovor

Chceme ukázat, že věci je možné dělat i jinak – rozhovor s Lucií Vágnerovou o životě na samotě a výchově dětí na bio farmě

Navigácia

Magazíny