Nejdůležitější dovednost, díky které můžeme zůstat s dětmi ve spojení i ve starším věku, je poslech. Poslech a poučování jsou dvě rozdílné činnosti, které mohou ovlivňovat to, jaký vztah budete mít se svými dětmi i v pozdějším věku. Nejen děti by měly poslouchat své rodiče, platí to i opačně. Pouze vzájemné porozumění otevírá dveře k upřímným rozhovorům.
Děti odmalička touží po pozornosti a chtějí, abychom je poslouchali s otevřeným srdcem a bez předsudků. Je rozdíl poslouchat slova a vnímat význam toho, co říkáme. Dobrým posluchačům se může stát každý rodič, chce to jen trochu tréninku. Někdy je zase naopak dítě mrzuté a přestože vidíte, že se něco stalo, nechce o tom mluvit. Jakou nenásilnou formou se dá zjistit, co se děje? Přinášíme vám několik techniky, jak vést plnohodnotný rozhovor se svým dítětem.
Věnujte dětem reálnou pozornost
Základem je vydržet být ticho. Může to znít jako banalita, ale někteří rodiče se opravdu nevědí zastavit, když začnou mluvit. Vaše děti však občas opravdu potřebují, abychom byli na pár chvil ticho. Naučte se brát názory svých dětí vážně. Nezačínejte rozhovor s postojem „vždyť jsou to jen děti“. Ony to z vás okamžitě vycítí. Když se jdete mluvit se svým dítětem, tak se na chvíli zastavte a věnujte veškerou svou pozornost pouze tomuto rozhovoru. Odložte telefon, dívejte se dítěti do očí a klidně se ptejte.
Pokud nemůžete poslouchat, řekněte to
Vaše dítě vám chce říci něco velmi důležité, avšak vám právě kypí večeře, doprala vám pračka a mladší sourozenec potřebuje přebalit? Řekněte mu, že si spolu o půlhodinu sednete a vše prodiskutujete. Je to lepší než si dítě poslechnout teď, avšak nedůsledně. Hlavně na svůj slib nezapomeňte, mohli byste ohrozit důvěru mezi vámi a vaší ratolestí.
Neptejte se „proč“
Zkuste dětem dávat otázky, které nemají kritický podtón nebo nevyžadují hodnocení situace. Otázky, které se začínají slovem „proč“, v dětech automaticky vyvolávají pocit, že se musí bránit. Když začnete odpoledne otázkou „S kým si dnes seděl ve škole?“, otevřete tak věcnou diskusi, na kterou může dítě plnohodnotně reagovat.
Dítě se musí cítit bezpečně
Rozzlobení lidé jen velmi těžko dokáží poslouchat názory ostatních, proto vést rozhovor v takovém stavu určitě nemá smysl. Navíc, když se děti cítí ohrožené, většinou se uzavřou a už z nich nedostanete žádné další informace. V horším případě mohou na vás slovně zaútočit zpět a hádka je na světě. Dětem třeba neustále připomínat, že je máte rádi a že se určitě najde řešení i pro tuto situaci.
Nevnucujte hned své řady
Nechte dítě ventilovat své problémy a emoce, poslechněte si ho a neskákejte mu hned do řeči. Rodič by měl být ten rozumnější, který chápe, že když má dítě nějaký problém, nedokáže vždy klidně a rozvážně přemýšlet. Pro správný rozvoj dítěte je velmi důležité, aby mělo možnost nacházet své vlastní řešení. Pouze tak rozvíjí svou sebedůvěru a pocit vlastní kompetence.
Zapomeňte na monolog
Každý společný rozhovor by se nikdy neměl skončit monologem ze strany rodiče. Poučování a dávání rad nikdy nevěstí nic dobrého. Může se dokonce stát, že dítě si už v budoucnu ke vám radu ptát nepřijde. Poslouchejte, reagujte a následně znovu poslouchejte. Rozhovor s dítětem je totéž jako rozhovor s partnerem, přebíráte jen trochu jiná témata. Dítě musí chápat, že se mu snažíte porozumět, dokázat se vžít do jeho kůže a že ho za každých okolností podporujete. I takové drobnosti rozhodují o vašem dobrém vzájemném vztahu.
